1527 První zpráva o Židech v Turnově: v městských knihách zaznamenáno jméno kloboučníka Mojžíše,

jeho zetě Jakuba.

1557 Žid Chajim si s manželkou kupuje dům v Hruštické ulici (dnes ulice 5.května).

Konec 16. – začátek 17.století: židovské osídlení v Turnově z neznámých důvodů zaniká.

1623 Albrecht z Valdštejna zve do Turnova nové židovské osídlence.

1625 Židé si kupují pozemek na hřbitov na místě, kde leží dodnes (v Sobotecké ulici).

1627 Židé si staví první známou synagogu (na místě lékárny v dnešní ulici Antonína Dvořáka).

1643 Synagoga shořela při požáru nešťastnou náhodou způsobeném švédskými vojáky.

1647 Židé si staví novou synagogu a vedle ní židovskou školu  v dnešní ulici Krajířově

(v jiných místech, než stojí dnešní synagoga). Vzniká židovská čtvrť, později ghetto,

na břehu ramene Jizery (tzv. Malá Jizera) mezi ulicemi Krajířovou, Palackého a Trávnicemi.

1707 Druhá doložená synagoga i židovská škola shořela při velkém turnovském požáru.

Při tomto požáru shořel i měšťanský dům, jehož spáleniště Židé posléze zakoupili a postavili na něm třetí,

již kamennou synagogu.

1719 Dokončená synagoga byla zapsána do majetkových knih.

 

1751 Židé přikupují další pozemek v Sobotecké ulici a rozšiřují svůj hřbitov.

1800 Židé přikupují další pozemek v Sobotecké ulici a rozšiřují svůj hřbitov.

 

1845 Židé přikupují další pozemek v Sobotecké ulici a rozšiřují svůj hřbitov.

1905 V synagoze je provedena přestavba: je elektrifikována, bima (řečniště) uprostřed

mužské modlitebny je zbourána, synagogální křesla jsou z kapacitních důvodů zrušena a nahrazena lavicemi.

1916 Do Turnova přišlo velké množství tzv. haličských uprchlíků – praktikujících Židů

z oblasti Polska, Haliče, Bukoviny a Ukrajiny prchajících před frontou 1.světové války a před pogromy

ze strany „Bílých“ i „Rudých“ oddílů. Na židovském hřbitově jsou zachovány čtyři hroby těchto uprchlíků.

Po válce byli repatriováni zpět.

1938 Po mnichovské dohodě a zabrání pohraničí přišlo z oblasti tzv. Sudet,

zvláště z Liberce a Jablonce nad Nisou do Turnova téměř 450 židovských uprchlíků.

1941 Z rozkazu říšského protektora R.Heydricha byly všechny synagogy v Protektorátu Čechy a Morava uzavřeny. Začal svoz předmětů ze synagog do Židovského muzea v Praze.

1943 V lednu 1943 jsou všichni v Turnově přebývající Židé povoláni do transportu

a přes Mladou Boleslav odvezeni do Terezína. 20.ledna 1943 jsou transportem Cq

převezeni z Terezína do Osvětimi, kde byla většina z nich zavražděna.

1945 Z celé turnovské židovské obce se po válce do Turnova vrací 19 Židů.

Snaží se obnovit život náboženské komunity. Většina z nich odejde po komunistickém puči roku 1948.

Přibližně 1950 Zbytek židovské komunity v Turnově nemá sílu dále udržovat synagogu

a předává ji do používání podniku Drobné zboží Pardubice.

Synagoga Turnov se stává skladištěm domácích potřeb. Koncem 60.let je radikálně přestavěna.

1952 Vrchní rabín dr.Richard Feder odhaluje na židovském hřbitově skleněnou pamětní desku

se jmény 115 židovských obětí šoa z Turnovska.

1956 Poslední pohřeb na židovském hřbitově v Turnově: tragicky zemřelý dvanáctiletý chlapec Milan Obereigner.

1961 Židovská obec (ve formě synagogálního sboru) v Turnově definitivně zaniká.

1964 Komunistická vláda prodává do zahraničí 1 500 svitků Tóry z českých a moravských synagog,

uložených v zestátněném Židovském muzeu v Praze. Mezi nimi se nachází i turnovské svitky Tóry.

Dnes jsou používány reformní kongregací Temple Adath Israel, Lexington, Kentucky, USA.

1985 Skleněná pamětní deska na stěně hřbitovního domku židovského hřbitova je neznámými vandaly rozbita. Nahrazena je v 90.letech kopií, jejíž výrobu finančně podpořilo partnerské město Turnova Reeuwijk, Nizozemí.

1988 Je zahájena stavba dálničního nadjezdu nad židovským hřbitovem v Sobotecké ulici.

Po roce 1989 Synagoga je v rámci malé privatizace získána soukromým vlastníkem,

který ji dál používá jako skladiště.

1997 Městu Turnov se podaří prohlásit synagogu za kulturní památku a zahajuje jednání s jejím vlastníkem

o jejím odkoupení.

2003 Město Turnov kupuje synagogu do svého vlastnictví.

2005 Město Turnov podává žádost o finanční podporu rekonstrukce synagogy z fondů Evropské unie.

2006 Rekonstrukce synagoga je podpořena grantem z Norska prostřednictvím Norského finančního mechanismu.

2007 Probíhá rekonstrukce synagogy.

Listopad 2008 Synagoga je slavnostně otevřena.

Duben 2009 – říjen 2009 První turistická sezona v synagoze Turnov.

12. září 2009 Po téměř šedesáti letech se v synagoze koná bohoslužba. Bohoslužbu reformního ritu

vedli rabín Tomáš Kučera a kantor Michal Foršt, zúčastnili se jí členové reformní kongregace

Bejt Simcha Praha a Židovské obce Liberec.

S pomocí pramenů a  výsledků výzkumu Mgr. Pavla Jakubce, SOA Litoměřice, zpracovala T.Dubinová .

 

VÝSLEDKY ARCHEOLOGICKÉHO VÝZKUMU

ŽIDOVSKÉ SYNAGOGY V TURNOVĚ

PhDr. Jan Prostředník, PhD.  – Petr Hartman (Muzeum Českého ráje Turnov)

V červenci a srpnu 2007 se uskutečnil záchranný archeologický výzkum v souvislosti s rekonstrukcí židovské synagogy v Turnově. Ta je situována mimo historické jádro města a nachází se v bloku domů při komunikaci spojující náměstí s mostem přes Jizeru.

Nejstarší turnovská synagoga se nacházela v historickém jádru města v Jičínské ulici čp. 299 a vyhořela při požáru v roce 1643. O čtyři roky později zakoupili starší Židé Lebl Marek a Beneš v Jizerní ulici domek (čp. 481) a při něm dali nově vystavět svou synagogu i školu. Také tyto objekty podlehly požáru 20. dubna 1707. Bylo rozhodnuto o stavbě nové synagogy se školou a bytem kantora. Stavební místo bylo podle vrchnostenského povolení vytyčeno na obecní parcele se spáleništěm chalupy Jindřicha Čejky nejpozději na jaře roku 1709. Stavba nové synagogy byla zcela dokončena v roce 1718, k zaknihování došlo hned 2. ledna 1719.

Záchranný archeologický výzkum, který se uskutečnil v interiéru synagogy, se zaměřil na prostor svatostánku a centrální část modlitebny.

Nejstarší doklady lidské činnosti pocházejí až ze 16. století, což přímo koresponduje s našimi dosavadními znalostmi o vývoji osídlení v této části města a jeho urbanismu. Do této fáze patří například zeď měšťanského domu, který byl vystavěn až po požáru v roce 1538. V 16. a 17. století jsou jako jeho majitelé uváděni zejména řemeslníci, kteří pracovali s ohněm (kováři, mečíř, zlatník). Pozůstatky jejich výroby jsme také objevili – šlo například o kovářskou a metalurgickou strusku, slitky bronzoviny a zlomkový bronz. Dům postihl nejpozději v polovině 17. století požár (nejspíše jde o požár z roku 1643). Svědčí o tom požárový horizont, který „uzavírá“ dějiny původního domu. Další vrstvy, dlažby a zděné relikty souvisely již se stavbou synagogy mezi lety 1715 – 1718 a také její přestavbou ve 20. století. Východní zeď zbořeného domu posloužila jako základ východní zdi synagogy (je pravděpodobné, že podobná situace se mohla opakovat i u ostatních zdí). Celý interiér modlitebny byl izolován od spáleniště vrstvou rezavého říčního písku, který byl prolit vápenným přelivem. Tato vrstva posloužila zároveň jako lože pro keramickou dlažbu, která pokryla prostor mezi svatostánkem a řečništěm (bimou). Areál svatostánku byl od ostatního prostoru modlitebny oddělen stupněm vysokým cca 0,35 m, který byl součástí interiéru synagogy od její první stavební fáze. Vysvětlení této nezvyklé úpravy interiéru lze nalézt ve Starém Zákoně, Žalmu 130: „Z hlubin bezedných Tě volám, Hospodine…“ . Nejsvětější místo v synagoze, svatostánek („aron ha-kodeš“), který sloužil k uložení Tóry a odkud se věřící modlili k Hospodinu, byl proto situován do nejnižší partie modlitebny. Stupeň zároveň tvořil základ východní stěny bimy. Ta měla téměř čtvercový půdorys o straně cca 2,2 m. Bohužel torzo jejího základu bylo téměř zničeno při stavbě betonové patky pro nosník v 50.letech 20. století. Synagoga prodělala jedinou velkou přestavbu, při které byl nejenom celý objekt elektrifikován, ale v rámci reformy ritu také zjednodušen. Došlo k tomu v roce 1905, kdy byla sejmuta štuková výzdoba (jak svědčí její fragmenty z vrstvy 3 poměrně členitá), sutí byl zasypán stupeň před svatostánkem a byla rozbourána bima. Důvody této úpravy lze samozřejmě hledat v reformě ritu, ale pádnějším argumentem může být zvyšující se počet Židů, kterým nestačil složitě členěný prostor modlitebny. Dalším důvodem k zvýšení podlahy mohla být i skutečnost, že synagoga se nachází v zátopovém pásmu.

HEBREJSKÉ NÁPISY

NA FRAGMENTECH KAMENNÉ OMÍTKY

ZE SYNAGOGY TURNOV

Mgr. Terezie Dubinová, PhD.

Při archeologickém průzkumu byly mj. nalezeny fragmenty zdi omítnuté bílou omítkou a popsané hebrejským písmem.

 

Přepis:

Větší fragment:

…necach…

…berachot we-ho…

…ba-tišbachot…

…zimra…

Menší fragment:

…u-veracha…

…mcha Jisrael…

…uch atta…

…lešoni me…

…nafši…

Překlad:

Větší fragment:

…věčnost…

…požehnání (pl.) a …

…ve chvalozpěvech…

…radostná píseň…

Menší fragment:

…a požehnání (sg)

…tvůj lid Izrael (rekonstrukce)

…buď požehnán (rekonstrukce)

…můj jazyk …

…má duše…

Torzovitý charakter nápisu nedává možnost nalézt citaci textu v náboženské židovské literatuře. Nicméně po průzkumu textu jsme si jisti, že text nepochází z hebrejské Bible. Spíše bude textem modlitby z modlitební knihy (siddur), neboť obsahuje prvky chvalozpěvu – děkovné modlitby. Tomu by odpovídalo i umístění modlitby v prostoru synagogy.

Jako příklad modlitby, ve které se vyskytují slova nalezená na fragmentech, můžeme uvést např. část ranní modlitby šacharit  „Baruch še-´amar“ (Sichat Jicchaq – Modlitby Izraelitův, Praha 1937, přetisk New York 1981, str. 22-24):

„Baruch chaj la´ad we-qajjam la-necach. Baruch pode u-maccil baruch šmo…Ha-´el ha´-av ha-rachaman ha-mehullal be-fi ´ammo mešubbach u-mefo´ar bi-lšon chasidaw wa-´avadaw…Nehallelcha Adonaj Elohenu be-švachot u-vi-zmirot…Baruch ´atta Adonaj melech mehullal ba-tišbachot:“

Překlad: „…pochválen, Jenž žije věčně a trvá stále, pochválen, Jenž vysvobozuje a zachraňuje, pocvháleno budiž jméno Jeho! Bože, Otče všeslitovný, Jenž chválen jest ústy lidu Svého, veleben a slaven jazykem pobožných i služebníků Svých…Hospodine, Bože náš, chvalozpěvy a písněmi budeme Tě vyvyšovati, vychvalovati a oslavovati…Pochválen budiž, Hospodine, králi, Jenž veleben jest chvalozpěvy!“ (překlad Moric Kraus)

Zvyk umístit nápisy na omítku je popisován již v Bibli. V 5.knize Mojžíšově je řečeno: „V den, kdy přejdete Jordán do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, postavíš si veliké kameny a obílíš je vápnem. Napíšeš na ně všechna slova tohoto zákona, až přejdeš Jordán a vejdeš do země, kterou ti dává Hospodin…“ (5M27:2-3)

Archeologické nálezy zdí a desek omítnutých a popsaných inkoustem z doby starověku jsou relativně nové. Teprve vykopávky v Deir ´Alla (Jordánsko) a v Kuntillet ´Ajrud (Egypt) z konce 20.století vynesly na světlo nálezy nápisů na zdech. Pro vývoj biblistiky jde o velice cenné nálezy, neboť obsahují náboženské texty a napomáhají tak rekonstrukci původního náboženství starověkých Izraelitů. 

Zvyk popisovat zdi synagog je v evropském prostoru doložen již dlouhou dobu. Nápisy mohly obsahovat údaje o stavbě synagogy a jejích donátorech, citace z hebrejské Bible či modlitby. V Čechách se zachovala např. unikátní synagoga v Boskovicích na Moravě s nápisy na zdi až ze 17.století. V turnovském okolí je nápis na zdi doložen fotografií z předválečné hořické synagogy: dnes je bohužel nápis přemalován a tudíž zničen. Na rozdíl od turnovského nálezy jsou však tyto nápisy psány písmem podstatně větších rozměrů.